FOTOGRAF
Spoustu let jsem fotil jen sám sobě pro radost, ale po nějaké době, když jsem se odhodlal pomocí sociálních sítí ukázat své fotografie nějak veřejně, jsem díky zpětné vazbě od mnoha lidí zjistil, že to, co dělám se líbí nejen mně, ale i někomu jinému. Pak to šlo poměrně rychle. Došlo na první zakázky, začal jsem fotit akce, děti, rodinné akce nebo reportáže z akcí a kamarádi se mne začali ptát, proč se focením neživím naplno. Když se ptali víc a víc, začal jsem i já reálně uvažovat o tom, jestli to neposunout někam dál … a tak jsem to přidal ne jako další, ale hlavní součást nabídky svého studia proGras.
Díky více než 20 letům v marketingu, jsem se dostal k velkému množství příležitostí, jak právě v oboru fotografie získat řadu zkušenosti. Ať už to bylo mnoho pracovních setkání s profíky fotografy, nebo systémem pokus omyl, času na to bylo opravdu hodně. I v rodině mi přálo štěstí a mou první zrcadlovku jsem dostal od švagra, který opravil nefunkční Canon D350 a dostal jsem jí od něj s dokořán otevřenou pusou před mnoha lety k narozeninám. Nejen švagr, ale i můj tchán je vášnivý fotograf a řadu let strávil s fototechnikou ve výrobním družstvu FOTOGRAFIA, aby pak pár let před důchodem prodával jako specialista v pardubickém Inter-fotu.
U focení, podobně jako u všech kreativních řemesel, je třeba dostat do vínku něco od pána boha a když si to člověk uvědomí a baví ho to, pak přichází to těžší – posunout určitou míru talentu patřičným směrem do nějaké praxe. Tady už si pak každý fotograf razí svou vlastní cestu, sbírá zkušenosti, nadšení střídá zklamání, a zatímco někomu to trvá relativně krátkou dobu, jinému to trvá dlouhé roky. Rad je plný internet, ale jak chcete něco aplikovat na sebe, najednou zjistíte že jste asi exot a máte to úplně jinak …
Měl jsem kliku, že jsem se v rámci marketingu pracovně potkal s Jirkou Kornem a chvilku to vypadalo, že bychom s ním v rámci jeho partnerství jedné značky hodinek mohli fotit kampaň pro použití v médiích. Vybral jsem si pro to Roberta Vana, zavolal jsem mu a předběžně jsme se domluvili, že by to dělal on. Nakonec z toho bohužel sešlo, ale na Roberta jsem si pak vzpomněl, když měl výstavu s přednáškou někde poblíž a jel jsem se na něj podívat. Bylo to fakt moc zajímavé, hlavně to povídání o tom, jakým způsobem pracuje, a ačkoli se mi vlastně jeho fotografie tak úplně nelíbí, celé mě to posunulo někam dál v tom, co jsem najednou pochopil, že chci dělat.
Někdy v roce 2022 jsme pro české zastoupení hodinek Festina zahájili spolupráci s Evou Samkovou, tehdy čerstvě Adamczykovou a současně také s MISS Czech Republic, respektive s tehdejší aktuální MISS Krystynou Pyszkovou, dnes MISS World. Pro nafocení kampaně jsme si pronajali ateliér v pražské centrále Megapixelu a já měl skvělou příležitost být u toho. Jako fotograf kampaně byl vybrán Petr Huser, jako vizážista dorazil kreativní ředitel MISS Czech Republic, Sam Dolce. Tehdy jsem dostal nápad, nafotit z té akce jakousi reportáž, což byl pro mne takový bonus navíc, mimo možnost zažít, jak se pracuje v té nejvyšší lize … Spousta dalších podobných příhod a zkušeností za mnoho let, se dohromady s obrovskou chutí fotit obyčejné věci neobyčejným způsobem spojily a dnes jsem fotografem, protože jsem jím chtěl být již dlouho před tím, jen jsem si to úplně neuvědomoval … Pamatuji se, jak jsem odmítal fotit svatby, protože jsem si nebyl jistý, že by se to lidem líbilo, a protože nefotím s bleskem. Nakonec se to vyřešilo samo, a fotím s tělem které se bez blesku ve velké většině oddacích síní obejde, ale přesto mám nejraději svatby venku, mají daleko hezčí atmosféru, a to i když náhodou prší!
Fotit se dá opravdu ledasco, nejraději ale dělám věci, které jsem ještě nedělal, snad i protože to je vždy nejen výzva, ale i posun někam dál. To, co mě ale nejvíce baví nezávisle na tom, jestli mi někdo zaplatí je vlastní tvorba, protože fotka by největší radost měla vždy udělat tomu, kdo jí vyfotí, … a že se líbí ještě někomu dalšímu je vždycky bonus i radost navíc.
Někdy kolem roku 2017, jsem objevil soutěžní portál pro fotografy GURUSHOTS, kde visí mé nekomerční portfolio. Za svůj největší úspěch beru to, že v roce 2020 byla díky umístění v soutěži jedna z mých fotografií součástí tištěné expozice v umělecké galerii AGORA v New Yorku, byla to jedna z těch věcí, které se nedají vyvážit ničím jiným a dávají vám naději, že to co děláte má opravdu nějaký smysl.
