FOTOGRAF
Spoustu let jsem fotil jen sám sobě pro radost, ale po nějaké době, když jsem se odhodlal na sociálních sítích ukázat své fotografie veřejně, jsem díky zpětné vazbě od mnoha lidí zjistil, že to, co dělám se líbí nejen mně, ale i někomu dalšímu. Pak to šlo poměrně rychle. Došlo na první zakázky, začal jsem fotit akce, děti, rodinné akce nebo reportáže z akcí a kamarádi se mne začali ptát, proč se focením neživím naplno. Když se ptali víc a víc, začal jsem i já reálně uvažovat o tom, jestli to neposunout někam dál … a tak jsem to přidal ne jako další, ale hlavní součást nabídky svého studia proGras.
Díky více než 20 letům zkušeností v marketingu jsem měl příležitost získat cenné zkušenosti i v oblasti fotografie. Měl jsem možnost se setkat s mnoha profesionálními fotografy a učit se od nich, ale také jsem hodně experimentoval metodou pokus-omyl. Času na to bylo opravdu dost. V rodině jsem měl také štěstí. Můj švagr mi před lety dal svou opravenou zrcadlovku Canon D350, kterou dostal zpět do funkčního stavu. Tento dárek jsem od něj s údivem a otevřenou pusou dostal před mnoha lety k narozeninám. Kromě něj je vášnivým fotografem i můj tchán, který mnoho let pracoval s fototechnikou ve výrobním družstvu FOTOGRAFIA, a později, těsně před důchodem, prodával fotografické vybavení jako specialista v pardubickém Inter-fotu.
U focení, podobně jako u všech kreativních řemesel, je třeba dostat do vínku něco od pána boha a když si člověk uvědomí, že se mu to stalo, a navíc ho to i baví, pak přichází to těžší – posunout určitou míru talentu patřičným směrem do nějaké praxe. Tady už si pak každý fotograf razí svou vlastní cestu, sbírá zkušenosti, nadšení střídá zklamání, a zatímco někomu to trvá relativně krátkou dobu, jinému to trvá dlouhé roky. Rad je plný internet, ale jak chcete něco aplikovat na sebe, najednou zjistíte že jste asi exot a máte to úplně jinak …
Měl jsem kliku, že jsem se v rámci marketingu pracovně potkal s Jirkou Kornem a chvilku to vypadalo, že bychom s ním v rámci jeho partnerství jedné značky hodinek mohli něco nafotit pro mediální kampaň. Původně jsem měl v plánu, že to bude fotit Robert Vano. Zavolal jsem mu, domluvili jsme se, že to udělá on, a všichni jsme byli spokojení… až do chvíle, kdy z toho nakonec sešlo. Ale osud to nechtěl nechat jen tak – vzpomněl jsem si na něj, když měl výstavu s přednáškou někde poblíž, a říkal jsem si: „Proč to nezkusit?“ Tak jsem si udělal výlet a šel se na něj podívat. A musím říct, že to stálo za to! Bylo to opravdu zajímavé, zejména to, jak popisoval svůj pracovní proces. I když jeho fotografie nejsou úplně můj šálek kávy, celé to pro mě mělo velký přínos. Najednou jsem si uvědomil, co chci vlastně dělat, a kam chci své tvůrčí focení posunout.
V roce 2022 jsme pro Festinu zvažovali nějakou novou a zajímavou mediální spolupráci, a tak jsme začali rovnou s těžkými váhami. S Evou Samkovou, tehdy čerstvě Adamczykovou, a také s tehdejší MISS Czech Republic, Krystýnou Pyszkovou, dnes MISS World. Pro nafocení kampaně jsme si pronajali ateliér v pražské centrále Megapixelu, a já měl skvělou příležitost být u toho. Fotografem kampaně byl Petr Huser, vizážistou kreativní ředitel MISS Czech Republic, Sam Dolce. A tehdy mě napadlo nafotit z celé té akce jakousi reportáž. Byla to pro mne taková příjemná třešnička na dortu, protože krom toho, že jsem si užíval atmosféru té "nejvyšší ligy", jsem měl i možnost nasát všechno to profesionální kouzlo kolem. Spousta dalších podobných příhod a zkušeností za mnoho let, se dohromady s obrovskou chutí fotit obyčejné věci neobyčejným způsobem spojily a dnes jsem fotografem, protože jsem jím chtěl být již dlouho před tím, jen jsem si to úplně neuvědomoval … Pamatuji se, jak jsem odmítal fotit svatby, protože jsem si nebyl jistý, že by se to lidem líbilo, a protože nefotím s bleskem. Nakonec se to vyřešilo samo, a fotím s tělem které se bez blesku ve velké většině oddacích síní obejde, ale přesto mám nejraději svatby venku, mají daleko hezčí atmosféru, a to i když náhodou prší!
Fotit se dá opravdu ledasco, nejraději ale dělám věci, které jsem ještě nedělal, snad i protože to je vždy nejen výzva, ale i posun někam dál. To, co mě ale nejvíce baví nezávisle na tom, jestli mi někdo zaplatí je vlastní tvorba, protože fotka by největší radost měla vždy udělat tomu, kdo jí vyfotí, … a že se líbí ještě někomu dalšímu je vždycky bonus i radost navíc.
Někdy kolem roku 2017, jsem objevil soutěžní portál pro fotografy GURUSHOTS, kde visí mé nekomerční portfolio. Za svůj největší úspěch beru jeden únorový víkend v roce 2020, kdy byla díky dobrému umístění v soutěži na GURUSHOTS, jedna z mých fotografií součástí tištěné expozice v umělecké galerii AGORA v New Yorku. Byla to jedna z těch chvil, kdy vám začne všechno dávat smysl, a radost, kterou v té chvíli pociťujete, se nedá vyvážit ničím jiným. Takové momenty vám pak dají sílu vydržet jakékoli překážky na ne úplně jednoduché cestě chlápka, co se snaží fotografií živit ...
